Potápěčská nehoda v Indonésii

Velká cesta

Pár měsíců zpět jsme našli skvělou nabídku na liveaboard v Indonésii, 11 dní z ostrova Ambon v jižních Molukách přes Banda Neira až na Missol (nejzachovalejší ostrov Raja Ampat). Nebylo to levné, ale když jsme dostali 50% slevu, nešlo prostě odolat. Na tuto výpravu jsme se těšili 4 měsíce.

Plavba

Nalodění proběhlo úspěšně, začátek se trochu zpozdil, protože letecké společnosti ztratili dvěma hostům kufry. Po ne úplně zajímavých ponorech u ostrova Ambon jsme vyrazili s denním zpozděním na naší první zastávku, ostrov Suanggi. Na tomto ostrově je možné pozorovat migrující kladivouny, pokud jste tam ve správnou část roku (což my jsme samozřejmě byli). Cesta plavba dlouhá 19 hodin, po cestě jsme viděli cca 10 plejtváků obrovských.

Druhý den jsme provedli tři ponory na ostrově Suanggi a v napětí vyhlíželi kladivouny. Takové ponory jsou většinou hlubší a tlačíte trochu na pilu, aby Vám nic neuniklo. Večer proběhl sranda ponor v kotvišti na ostrově Banda Neira. A šlo se poměrně brzy spát, protože další den byl budíček v šest ráno.

Ponory v den nehody poněkud detailněji

Třetí, osudový den, byly v plánu čtyři ponory okolo Banda Neira. Bylo hodně horko, nebe bez mráčku.

První ponor na dohled od ostrova Rozengain. Nebylo co vytknout, hlubší ponor, hezké korály, grupa 80 bumphead (to viděla druhá skupina, my ne). Ale ponor celkem v pohodě, žádná námaha, prostě pohoda. I podle tepu, který měří můj Garmin počítač, je vidět, že jsem se nenadřel.

Druhý ponor u ostrova Rozengain po dvou hodinách povrchového intervalu, lehký drift, horší viditelnost (15 metrů), ale pěkná zeď. I z pohledu tepovky, prostě pohoda jazz.

Třetí ponor na Batu Kapal byl tak nějak od začátku špatně.

• Na briefingu bylo řečeno, že se jedná o snadný drift.
• Hrozné horko, dlouhé nasedání na loď, já seděl mezi prvními, bo na mě se nečeká.
• Do vody měla jít jako první skupina skupina číslo 2. Najednou střih, do vody jde jen naše skupina, druhá odjíždí zpět k velké lodi pro zapomenuté ploutve.
• Náš průvodce se bůhvíproč rozhodl čekat na zapomnětlivce a tak nějakých 15 minut zůstáváme v docela silném proudu a nic se neděje, všichni na sebe koukáme, nevíme, co se děje. Spotřeba jak kráva, po nějakých 10 minutách vytahuji hák, snažím se zklidnit dech. Dorazili zapomnětlivci a jdeme na ten drift. Věnuji se focení, koukám na hodinky, jednu fotku ještě stihnu, nestihl, pomalu vystoupám, deko okamžitě vyčistím, pokračuji v ponoru.
• Na závěr nás ještě překvapí down current (proud směrem do hloubky), trochu jsem si zaplaval, než jsem se dostal do hloubky 5 metrů, abych mohl udělat bezpečností zastávku u útesu. Vytahuji hák a visím více než pět minut na zastávce, než se ostatní vysytí. Pak ultra pomalu nahoru, přece jen to byl těžký ponor, což ukazuje i tepovka při ponoru.

Přehled ponorů:

Po ponoru

Vylezeme z vody, jedeme k velké lodi, po schůdkách nahoru, napiju se, převléknu. Zavtipkuji o zapomínání ploutví, zdrbneme průvodce (už ho máme fakt plné zuby za ty tři dny).

Sedám si a najednou se mi začala točit hlava, musím se něčeho držet nejsem schopný se zvednout. Oči utíkají na stranu, snažím se soustředit na pevný bod. Říkám si, tohle je divné, asi jsem fakt málo pil. Zkusím něco vypít a jdu si na chvilku lehnout, zlehka usnu.

Fáze popírání

Člověk tak nějak sedí, točí se mu hlava a neustále si opakuje, to je nějaká kravina, za chvíli to přejde, to nemůže být dekompresní nemoc, nemám další příznaky a tento je jeden z velmi málo pravděpodobných, většinou je jen jeden z doprovodných.

Co vypiju, to okamžitě vyhodím. Nakonec si přiznávám, že mám problém, a odvolávám noční ponor. Žádám o kyslík, donesli 15L lahev se 110 bary??? (při 8 litrech spotřeby 3 a půl hodiny dýchání, to fakt není dobře).

Žhavíme google, najdeme mnoho dalších diagnóz, doktor google, jako BPPV (Benigní paroxysmální polohové vertigo) a k tomu podpůrné blogy, kde se tvrdí, že se často zaměňuje s dekompresní nemocí ve vnitřním uchu.

Zkoušíme cviky na uvolnění, u toho ze sebe dostanu i to, co jsem měl na snídani, nic nefunguje. Většina lidí okolo říká, že to není nic vážného, že to přejde, že něco podobného už viděli.

Nakonec zkoušíme SOS tlačítko v DAN aplikaci. DAN otevírá případ a za nějakou půl hodinu mi volá MUDr. Pavel Macura. Zjišťuje co a jak, dává nějaká úvodní doporučení, já se moc k opuštění lodi zatím nemám. Rozhoduji se počkat do rána.

Fáze smíření – čas opustit loď

Ráno stejná písnička, chůze není téměř možná, nic v sobě neudržím. Dneska má loď v plánu přesun do opravdu odlehlé části Indonésie, odkud bych se dostával opravdu těžko. Rozhoduji se opustit loď.

Přemluvím přítelkyni, že musí zůstat, že jsem stejně protivný, když jsem nemocný, a že je škoda vyhodit supr plavbu, protože se někomu točí hlava. Souhlasí a má to i své výhody, nemusíme balit tu hromadu krámů, co se sebou taháme.

Následuje 35 kilometrů dlouhá plavba ve vlnách na malé lodi na ostrov Banda Neira, kde je alespoň elementární náznak civilizace.

Na ostrov dorazím kolem desáté. Ve dvanáct má vyplout loď směr Ambon (19 hodin dlouhá plavba), kontaktuji DAN, jestli zůstat a nechat se vyšetřit na ostrově, nebo vyrazit do Ambonu.

Za chvíli mi volá pan doktor Macura, tuto cestu vidí v tomto stavu jako rizikovou, rozhoduji se tedy zkusit nemocnici na místě. Jen dodávám, že v tu dobu měl tři ráno.

Pobyt na ostrově Banda Neira

Trajekt jsem tedy nechal odplout beze mě a já vyrazil do místní nemocnice. Podmínky byli velmi spartanské, nikdo neuměl anglicky, všichni jen kolem mě behali, ale já ničemu nerozumněl. Zvažoval jsem, že těch 200 kiláků do Ambonu snad doplavu.

Nakonec přišel strašně fajn doktor, vypadal na 15, oni prostě vypadají hodně mladě, s perfektní angličtinou, byl dokonce na dovolené v Praze. Už to bylo o poznání veselejší. Dostal jsem pár kapaček na zavodnění atd. Pár hodin na kyslíku.

Ze stavu 12 piv, jsem se dostal na takových 9 piv.

Po 4 hodinách opouštím nemocnici, hledám ubytování a dostávám informaci, že mám štěstí, že další trajekt jede za dva dny. Tak dva dny jen spím a koukám na Červeného trpaslíka.

Na konci pobytu jsem se můj stav začal pohybovat mezi 6. a 8. pivem.

V sobotu nasedám na loď a čeká mě 14 hodin dlouhá plavba, potkávám partu 10 čechů někdo z okolí Pardubice a Hradce. Mám kabinu v první třídě sám pro sebe, takže cestuji jako indonéský král:

Vtipné, že na Banda Neira jsem se chtěl podívat od své první návštěvy Indonésie v roce 2017, teď jsem se z něj chtěl co nejdříve dostat.

Konečně Ambon

Do města Ambon na ostrově Ambon, aby se to nepletlo, jsem dorazil v jednu ráno a vyrazil rovnou do barokomory ve vojenské nemocnici. Ta má mít 24/7 pohotovost. V nemocnici jsem byl kolem druhé ráno v neděli, nemocnice tak o deset tříd lepší než na Banda Neira. Na místě trochu komplikovanější komunikace, pouze Hyperbaric chamber, diving. Milé sestřičky zaběhly do lékařského pokoje a vyšel doktor, který byl o poznání starší, vypadal na 16, opět naprosto dokonalá angličtina. Základní vyšetření, ale sdělil mi, že bohužel musím přijít ráno v sedm, že dnes večer pan doktor nedorazí (asi obsluha barokomory).

Nastoupil jsem tedy v sedm ráno a šel na svou první léčbu v barokomoře. Barokomora umí jen dva bary (ponor do 10 metrů), ale po celou dobu dýcháte kyslík (ano počítáte správně, P(O2) = 2 bary). Trochu jsem očekával, že z barokomory vyjdu jako zdravý muž, nebylo tomu úplně tak. Měl jsem možná i pocit, že je to horší, ale po nějaké hodině jsem se dostal na stav 4 pivka a to už není tak hrozné.

Nakonec mě odeslali do jiné nemocnice, na vyšetření specialistou ORL. Bohužel, specialisté neslouží služby o víkendu jako u nás, takže následoval další den čekání.

V pondělí ráno jsem nastoupil do nemocnice, která by strčila do kapsy mnohé nemocnice v Česku. I čekání na ošetření bylo takové “české”, hodina a půl čekání na registraci, 40 minut v čekárně. Paní doktorka, vypadá i lehce přes třicet, vyzkoušela reflexy, zkoukla oči atd. Za 10 minut diagnoza Vestibular Neuritis, což je zánět sluchově rovnovážného nervu. Může a nemusí se jednat o důsledek dekompresní nemoci. Doporučila případně ještě jednu terapii v barokomoře. Ta již neproběhla, protože doktor z barokomory je týden na školení (to bylo o fous).

Každopádně jsem dostal léky, ty jsem si vzal a po nějakých 10 hodinách tu sedím, cítím se jak po jednom pivu a přemýšlím, jestli do sebe na oslavu nějaké nehodím, když se cítím nejstřízlivěji za posledních 5 dní (samozřejmě nehodím).

Závěr a poučení

Ať už se o dekompresní nemoc jednalo, nebo to přímo s potápěním nesouviselo, osobně si myslím, že mi to na dekompresní nemoc sedí, tak jsem dostal dost času se nad sebou zamyslet. I když by se zdálo, že z pohledu ponorů nebylo nic moc špatně, určitě bych se měl zamyslet nad věcmi okolo.

• Pitný režim, v těchto končinách obzvlášť, ten den to do mě nějak nelezlo, prostě se musím více nutit.
• Už nebudu frajer, nebudu se tahat s výstrojí po ponoru. Všichni si ji nechají nosit, jen já musel být výjimečný.
• Liveaboard není party boat – sice to nebyl ten případ, ale při takové dávce ponorů musí být člověk prostě fit.
• Za briefing a plán ponoru jsem sice zodpovědný nebyl, ale vzal jsem si z toho dvě ponaučení – jak briefingy nedělat a nebát se někomu říct, že jeho vedení ponoru stojí za houby a řešit to s ním ihned.
• Dost jsem se zamyslel nad svou fyzickou kondicí.
• Upravovat nastavení počítače podle aktuální situace, při takových akcích prostě zvýšit konzervatismus počítače

Jak se učíme ve všech kurzech, většinou se nejedná o jednu konkrétní závažnou chybu, která vede k nehodě, může to být jen sada drobností.

Asi nejdůležitější lekce je způsob, jakým jsem nastalou situaci řešil. Dal bych si pár facek za to čekání a způsob řešení. Měl jsem jednat hned a rázně. Když si vezmu, v jakém stavu jsem po ponoru byl, tak čekání do rána byla vážně kravina. Kdybych se dopustil menší spekulace, tak okamžitá návštěva nemocnice s kapačkou a pár hodinami na kyslíku by mi možná dala větší šanci pokračovat v plavbě než ono čekání.

Každopádně mi hodně pomohlo pojištění od DAN Europe. Do několika minut od zavolání jsem byl v kontaktu se super panem doktorem Pavlem Macurou, který se mnou prošel celou situaci, měl na mě čas i přes víkend i uprostřed noci. Bez něj by to bylo vážně těžké.

Ponor 1025 • korektura 2023 ALEA Divers